Herní svět

Běžná realita plně odpovídá současnosti, jak ji znáte z každodenního života. Očím člověka, v jeho smrtelné omezenosti skrytý, zde však existuje také stín. Představte si jen na chvíli svět jako jeden obrovský, neustále v rytmu hudby vířící maškarní bál. Jenomže ne všichni zamaskovaní tanečníci jsou ve skutečnosti obyčejní lidé. A právě oni, příslušníci stínu, bez vědomí ostatních udávají rytmus hudby i taneční krok, zkrátka vedou na pomyslnému parketu tak, jako ve skutečnosti vládnou světu. Jediné, co odděluje běžnou realitu a nadpřirozeno, je přitom bariéra nevědomosti.

Obyvatelé světa

Běžná realita

Lidé

Nejpočetnější obyvatelé světa, bez schopnosti užívat magii. Mohou se však v tomto směru věnovat jakékoliv teorii či disciplínám jako například alchymie nebo astrologie, které nevyžadují, aby byl praktikující schopen s magií pracovat.

Nadaní

Původem lidé, kteří se však narodili s darem alespoň omezeně užívat magii. Ve velmi vzácných případech se dokonce spolu s vyšší mírou nadání může vyskytnout i nějaká nadpřirozená schopnost (telekineze, šestý smysl,…) nebo fyzická abnormalita (drápy, rohy,…). I ti nejmocnější z nadaných však nikdy nemohou dosáhnout plně rozvinuté okultní síly supernaturálů, ani většiny eterálů. Rovněž nadpřirozené schopnosti či abnormality nadaných bývají téměř nepostřehnutelné (telekinezí lze pohnout figurkou, rohy jsou jen zakrnělé výrůstky,…). Dále se dělí na spící a probuzené.

Spící

O svém daru nevědí, ani jej nikterak nerozvíjejí. V průběhu života u nich může, ale také nemusí, dojít k takzvanému probuzení, při němž si existenci svého nadání plně uvědomí (zpravidla nějaká konkrétní událost). Až na výjimky nevědí nic o existenci stínu.

Příslušníci stínu

Probuzení

O svém daru vědí a ve většině případů jej i aktivně rozvíjejí. Mezi lidmi se zpravidla pohybují v prostředí s více či méně výrazným vztahem k nějakému druhu esoteriky (pohané, satanisté, vykladačky karet, léčitelé, zaměstnanci čarodějnických obchodů,…). Jakákoliv organizace je zpravidla lokální a celá společnost probuzených nadaných značně proměnlivá.

Supernaturálové

Nekorunovaní vládcové světa, jehož běžnou realitu ovládají skrze stín. Sami nestojí v čele žádného státu ani mezinárodní organizace typu OSN či NATO. Přesto jsou „infiltrováni“ ve všech známých legálních i nelegálních strukturách a nic se neodehraje bez jejich vědomí. V lidské společnosti příliš nevyhledávají vztah k nadpřirozenu, zaměřují se spíše pragmatickým směrem. Existují celkem tři supernaturální druhy, či frakce, s jejichž popisem se můžete blíže seznámit níže. Každý supernaturál má již od narození dar ovládat magii a téměř neomezený potenciál všestranného rozvoje, dalece překračující možnosti jiných bytostí. Všichni příslušníci stínu bez výjimky se jim podřizují.

Supernaturálové – vlkodlaci
Supernaturálové – upíři
Supernaturálové – lovci

Eterálové

Neboli také děti chaosu, pocházející z vnějších světů. Od andělů, přes vodníky a dryády, až po démony. Právě skrze ně historicky lidstvo nejčastěji přišlo do kontaktu se stínem a bývá tomu tak i dnes. Až na výjimky se vyskytují pouze jako jednotlivci nebo v malých skupinách, ačkoliv některé z nich lze označit jako svébytné druhy. Podoby a schopnosti eterálů mají takřka nekonečnou variabilitu. I oni se rodí s nadáním pro magii, žádný aspekt jejich bytí však nedosahuje možností supernaturálů. Mimo domovský svět jsou navíc slabší a závislí na shromažďování lidských duší. Běžná realita je přitahuje jako plamen můry, představuje potenciál jejich moci i nekonečné možnosti existence, pobyt v ní je ale zároveň pomalu zabíjí.

Nižší

Příslušníci stínu, jejichž duše nebo fyzické tělo trpí nějakou formou postižení ve vztahu k nadpřirozené existenci. Někteří představují celé druhy (duchové, zombie, vampýři,…), u jiných se jedná o individuální vadu (vlkodlak neschopný přeměny, anděl připravený o křídla,…). Jejich přirozené dispozice jsou věcí původu, společenství stínů je však vnímá přinejlepším rezervovaně. Podobně jako eterálové, právě nižší se značnou měrou podíleli na vzniku nespočtu pohádek, mýtů a legend lidského světa.

Společenství stínu

Téměř v ničem se kupodivu rámcově neliší od lidské společnosti. Většina příslušníků stínu na zemi není již po generace zúčastněna na žádném velkém aktivním konfliktu a žijí své životy v symbióze s lidmi. Běžně adaptovaní členové společenství neumějí nabít pistoli, zlomí si ruku pádem ze schodů, mohou propadnout u maturity nebo dostat výpověď z práce. Jsou nekonečnou variací povah, mají své radosti i strasti, zkrátka jsou „lidští“. Největším problémem přitom je neustálá „schizofrenie“, protože i ten nejpasivnější a nejpřizpůsobivější příslušník stínu nikdy nemůže ze svého života existenci nadpřirozena zcela vymazat. Stín nabízí mnohé, ale umí si také vybrat krutou daň. Cena života zde vždy bude mít nižší kurz.
Ačkoliv je společenství stínu odděleno od lidí především informačním utajením, existují mnohá místa, která jsou maskována i za pomoci magie. A to včetně těch zdánlivě „bezvýznamných“, jako jsou školy nebo noční kluby, protože příslušníci stínu přirozeně potřebují i prostředí, kde mohou být plně sami sebou. S tím je spojena mimo jiné i existence jakési nadpřirozené měny – stínokamů. Tento vzácný nerost pro člověka nemá žádnou cenu, ale ve stínu se bez něho neobejdete.

Stínový konflikt

I ve stínu probíhá nespočet třenic, od těch nejmalichernějších, až po otázky dominance nad některou částí světa. Ty se přitom nemusí vůbec promítnout do běžné reality a naopak. Vždy však platí neporušitelné pravidlo zachování tajemství stínu. Důvod je prostý. Prozrazení by téměř jistě znamenalo válku s lidmi a následnou zkázu. Ať už jsou příslušníci stínu sebemocnější, lidstvo je oproti nim jednoduše příliš početné a nakonec by muselo nevyhnutelně zvítězit.
Chladnou ocel pro řešení vnitřních záležitostí postupem času nahradila politika, ekonomika, soudní spory a další „zbraně“. V moderní době posledního více než půl století pak už k otevřeným střetům prakticky nedochází. Bylo přijato uznání hranic vlivu jednotlivých supernaturálních druhů a situace je od dob 2. světové války poměrně stabilní.

Duše a (ne)smrtelnost

Tím nejcennějším vlastnictvím každé bytosti s vůlí (včetně zvířat) je její duše, představující samotnou podstatu bytí. Ve chvíli skonu se rozplyne, což znamená definitní konec existence. Výjimku představují pouze supernaturálové, jejichž duše si dokáží svoji integritu dočasně zachovat i po smrti, což je činí potenciálně nesmrtelnými. Osamocená duše reprezentuje vědomí zesnulého, neschopné však jakékoliv vlastní manifestace. Nezíská-li tělo, neustále slábne, až nevyhnutelně zanikne.
Duši přitom lze udržet i  s pomocí magie (byť třebas nevědomé). Toto umění se hojně používá především mezi eterály (odtud pověsti o smlouvách s ďáblem). Duše jsou zdrojem jejich moci a ani obchodování s nimi nic neobvyklého. Tento potenciál mají však téměř výhradně duše lidské. Zároveň i v případě, kdy by byla taková zachována z vlastní vůle, nejedná se o bytí nikterak příjemné.
Pouze lidé (včetně nadaných) a zvířata mohou svoji duši pozbýt, aniž by to způsobilo fyzickou smrt jejich těla. Tak vznikají ghůlové. Jedná se o divoké, nebezpečné, často mutované bestie, hnané jen nenávistí a hladem.
Veškerá manipulace s dušemi je ve stínu považována za poměrně tenký led. Supernaturálové „hrátky“ eterálů i některých nadaných v tomto směru do značné míry tolerují, ale sami těmito praktikami většinově pohrdají (ať už z morálních důvodů, nebo je považují za dětinské).

Vnější světy

Nespočet astrálních sfér mnoha podob, závislých však na existenci reálného světa. Některé slouží jako domovy eterálů, jiné jsou opuštěné, nebo mají nějaký vlastní účel. Pro vstup i jejich fungování platí vždy specifické podmínky. Čtyři nejznámější jsou Agartha, Celestia, Hel a Sidhe.

Agartha

Sféra smrti, zvěsti o níž se staly základem pro všechny podoby podsvětí v lidských legendách. Vše zde halí hustá, neproniknutelná mlha. Jedinými barvami jsou odstíny šedé, lehký vánek šeptá tisícem hlasů a jezera Agarthy zejí nekonečnou, černou hlubinou. Sféra samotná jako by vysávala nejen život, ale i radost nebo naději z každého, kdo do ní vstoupí.

Celestia

Oblaka bez konce prozářená sluncem. Právě tento vnější svět se stal předobrazem lidského vnímání posmrtného nebe. Eterálové, kteří jej obývají, jsou paradoxně stoupenci řádu a zpravidla mívají silný cit pro pojmy jako čest či spravedlnost. Někdy se však až příliš shlížejí ve své vlastní dokonalosti.

Hel

Sféra ohně, samotné peklo, v níž zčernalou zemí pokrytou popelem proudí řeky lávy a vzduch stravují celé pláně ohnivého inferna. Žijí zde zvrácení a krutí eterálové, pro něž je utrpení jejich obětí tím největším potěšením. Právě oni se stali ďábly lidských mýtů.

Sidhe

Nekonečná lesní říše, představující domov eterálů spjatých s přírodou. Nachází se zde nechvalně známý vílí dvůr, jenž dal vzniknout mnoha paktům a dohodám ve stínu. Královna víl je zároveň mezi eterály považována za jednu z nejvyšších přirozených autorit.

Bohové

Většina historicky známých božstev byli příslušníci stínu, nejčastěji eterálové, kteří dokázali díky svým schopnostem přesvědčit lidstvo o své nadřazenosti. Původ jiných je stále zahalen tajemstvím, ale má se za to, že jde jen o přirozený důsledek značného časového odstupu. Přesto lze v této oblasti nalézt celou řadu dosud nevyvrácených teorií a hluchých míst, což je mimo jiné důvodem, že i ve stínu je víra jakéhokoliv druhu stále přirozeným aspektem existence.

Zajímavosti

Historie 20. a 21. století
Znázornění vlivu supernaturálů v Evropě

Prostředí hry

Tartu

Tartu je s necelými 90 000 obyvateli druhým největším městem Estonska. Jeho historie sahá až do 5. století a v současnosti představuje kulturní, stejně jako intelektuální, centrum země. Naleznete zde nejen věhlasnou Tartuskou univerzitu, ale kupříkladu i Pobaltskou vojenskou akademii, spolu se sídlem estonského ministerstva školství a výzkumu. Odkaz minulosti, představovaný luteránským kostelem svatého Jana, či zbytky katedrály, se zde snoubí díky proslulosti města s neobyčejně bohatým nočním životem.
V nedávné minulosti roku 1920 byla právě zde uzavřena tartuská mírová smlouva mezi tehdejším Sovětským Ruskem a Estonskem, fakticky potvrzující jeho právo na osamostatnění. Později na město, stejně jako celou zemi, dolehly plně důsledky 2. světové i později studené války, ale už v nich nesehrálo vážnější úlohu.
Tartu představuje z hlediska supernaturálního vlivu součást vlkodlačího teritoria smečky Vyvolených. Zdejší komunita stínu je poměrně pestrá, ale zároveň klidná a usedlá. Jakékoliv konflikty lokálního významu se proto řeší podle okolností většinou přímo mezi jejich iniciátory a jedná se spíše jen o jakési hašteření.

Nedávné události

…